Ano, čistím boty

21. března 20195 minut čtení

Čistič bot je ohrožený druh. Vypadá to, že po necelých dvou stoletích se pomalu uzavírá jedna kapitola pouličního života. Do tuhého začalo jít 6. ledna 2015, kdy v Sarajevu umřel na infarkt poslední čistič bot v Bosně a Hercegovině, Husein Hasani, přezdívaný strejda Mišo (Čika Mišo).


Historie čističů se oficiálně píše od roku 1838, kdy byly na jedné fotografii z pařížského bulváru Boulevard du Temple zachyceny dvě postavy v poloze klasické pro čističe bot. Boty se ale za úplatu čistily pravděpodobně už mnohem dříve. K rozmachu došlo začátkem dvacátého století, kdy se ulicemi Londýna proháněly stovky převážně malých chlapců, pro něž to byl dobrý přivýdělek. Někteří chlapci se stali chlapy, a protože jim nebylo shůry dáno, pokračovali s čištením bot celý život. Už ale nependlovali, ale našli si svůj důlek na některém z rohů ulice.


Jak rostla dostupnost (a obliba) kožených bot, doputovala služba čištění bot z civilizovaných zemí do méně rozvinutých nebo korektně řečeno, rozvíjejících se zemí. Mnoho prezidentů jihoamerických států začínalo prodáváním losů a čištěním bot. Alejandro Toledo to dotáhl až na prezidenta Peru, Luiz Inácio Lula da Silva, který si přezdívku Lula přidal po jihoamericku až později, se zase stal třicátým pátým prezidentem Brazílie. Na mysl se může vkrást myšlenka, že stačí umět čistit boty a stanete se prezidentem. Něco na tom bude. Minimálně v Jižní Americe.


Je nutné si nalít čistého vína. Čistič bot byl vždy podřadná práce. Záslužná, ale podřadná. A to je bohužel jeden z důvodů začátku konce tohoto řemesla. Druhým důvodem je prudký pokles poptávky po klasických kožených botách v devadesátých letech, kdy mnoho čističů skončilo, protože no shoes no shine. A pak se pohybujeme v začarovaném kruhu. Když na ulici nevidíte čističe, nepřichází žádný impuls. Pokud musíte za čističem cestovat přes půl města, neuděláte to. Navíc jen pár procent lidí na světě nosí kvalitní koženou obuv. A pouze pár procent z těchto pár procent je ochotno investovat několik stovek měsíčně do čištění.

Čistič bot je často vypravěč, studnice drbů a historek. Většina z nich je značně přikrášlená, ale není třeba jim to zazlívat. Za ta léta vyprávění, zakázníkovi za zakázníkem, den za dnem, se prostě tu a tam vkrade nová informace a nepatrné vylepšení příběhu.


Čističi bot se navzájem uznávají, ale zároveň trochu kafrají na práci toho druhého. Každý má jinou techniku, a i když byste řekli, že to je napatlání krému a pár rychlých pohybů kartáče, není to podle čističů bot pravda. Ve skrytu duše vědí, že tak velká věda to není, ale není nutné jim za každou cenu nabourávat jejich léta budované know-how. Hodně z nich jsou herci, křeslo a dva metry čtvereční je jejich jeviště

Zastávka: Londýn

Vydal jsem se do Londýna zjistit, jak si čističi bot žijí v době, která omšelým křeslům, starým stoličkám a tklivým příběhům moc nepřeje.


Mojí hlavní zastávkou byl Steven D.R. Skippen, který čistí boty v lobby hotelu Hilton na Park Lane již 14 let. Na Stevena jsem přišel tak, že jsem našel jeho vcelku působivou prezentaci na internetu. Hodně čističů bot má svůj web. Už nestačí spolehát na dříve nekonečný přísun nových zákazníků z ulice. Facebook, Twitter, Instagram a funkční web hrajou důležitou roli. Mnoho zákazníků se nerozhoduje spontáně podle vzorce: čisté boty – špinavé boty, ale čištění plánují spíše jako zážitek. Dvakrát, třikrát za měsíc a dost.

Zasedl jsem do křesla a vyslechl od Stevena pár nehezkých slov o počasí. Steven před lety přišel o práci a když čekal na letišti na svoji přítelkyni, rozhodl se začít čistit boty.


“Každá recepční v tomhle hotelu se na mě dívá přes prsty, jsem jenom týpek co čistí boty. Oni dělají kariéru, já sedím na stoličce. Na konci měsíce se ale směju já. Jsem sám sobě pánem, o víkendu nepracuji a v kapse mě zůstane více než jim”. 


Na otázku, jestli nepřemýšlel o rozvíjení byznysu odpovídá, že ano, ale dávno nad tím mávnul rukou. “Dělám sám na sebe, tohle je byznys o jednom člověku, jednom místě a jednom křesle. Dělám to jinak, než ostatní”.


A to je pravda. Poté, co již potřetí kroutí hlavou nad mojí promočenou botou, si všimnu, že bere do ruky obyčejnou kávovou lžičku, kterou jezdí po kůži sem a tam. K čemu to je? “Odstraňuji starý krém”.

Jakmile boty ošetří výživou, začne nanášet vosk.

Prsty. Bez rukavic.

Stevene, proč nepoužíváš kartáče nebo aplikátory? “Mažeš si krém na obličej rukou nebo kartáčem. Máš drahé boty z opravdu dobré kůže, takže proč nepoužít prsty. Lépe dostanu vosk do kůže” říká a já přemýšlím, jestli je blázen nebo to je prostě jeho know how, kterým se odlišuje. Myslím, že všechno dohromady. Po 10 minutách je hotovo. 


Zbývá ošetřit hrany podrážky. To opět Steven dělá prsty za použití vosku, kterým před chvílí leštil vršek boty. Máš nějaké speciální přípravky na hrany? “Hele, proč na všechno používat speciální přípravky? Máš koženou podrážku, máš vosk nebo krém, který obsahuje pigmenty, tak si vystačíš s tímto” , dodává před mým vyskočením z pohodlného křesla. A přídává ještě pár tipů.“Nepoužívej ty zatracené houbičky na přeleštění a finálního lesku nejlépe dosáhneš použitím klasických dámských punčoch s gramáží minimálně 40 Denier“.


Vycházím z Hiltonu a ve Stevenově křesle už sedí chlápek s černými Church’s. Venku je opět čistá obloha a mířím do Burlington Arcade, podívat se, jestli tam najdu stejného čističe jako před pár měsíci.

Jedno je jisté, čističů bot v Londýně ubývá. V porovnání s Prahou jich je stále ještě hodně, vždyť v ČR nemáme žádného (pan Grivalský nedávno zemřel). Těch několik, které v britské metropoli najdete, patří pod menší firmy s několika “pobočkami”. Opravdovým old school chlápkům jako byl Čiko Mišo doba už nepřeje. Pořád ale existují. Jen musíte do Istanbulu nebo Mexico City.


Zkušení čističi začínají tím, že vlhkým hadříkem otřou boty a odstraní nečistoty. Podle zvoleného programu buď boty ošetří výživovým krémem (často Saphir Lotion), nebo použijí Saphir Renovateur. Následně záleží, jak máte boty zrychtované. Buď se rovnou nanáší vosk s pigmenty, který má za úkol hlavně naleštit. Jestliže je bota hodně poškrábaná nebo více nošená, používají se před vosky ještě krémy. K doleštění někdo používá hadříky z dámských punčoch, jiní si vystačí jen s kartáči s vlasy z koňské hřívy. Steven například pro dosažení finální lesku použil trochu Saphiru Renovateur a černé sexy punčochy. K ošetření hran podrážky používá většina obyčejný krém. Ošetření podrážky je pak půl na půl. 

Průměrná cena za zakladní naleštění bot je 7-8 EUR (150-200 Kč), kompletní péče může vyjít až na 15 EUR.

Nejčastější postup čištění bot

Podívejte se na nejznámějšího čističe bot v New Yorku (odkaz na Youtube).